Pár rad jak pracovat při mateřské dovolené

Dnes jsem využila toho, že Kamil nešel do práce a pokusila se pracovat - dohnat jeden papírový restík do školy, vymyslet asi 15 stran a napsat je na počítači. Den začal přímo báječně, Ester opět ukázala, že je "reprezentativní miminko" a nechala mě vyspat - poprvé až do 5 hodin ráno. Tímto osvěžena jsem v 8 hodin radostně budila mého manžela (o hlídání a mém pondělním pracování věděl již týden dopředu). Zahrála jsem si na pozornou manželku a ve chvilce slabosti a Esterčina broukání v postýlce jsem pro něj připravila čaj a zdravou snídani (většinou nikdy nechystám snídani).
První problém nastal při Kamilově zvedání se z postele, zapomněla jsem, že v sobotu absolvoval masáž zad, takže bude rozlámán a hlavně! - v neděli se účastnil vítězného fotbalového utkání, kde jej pouze kopli do hlavy a trochu si spálil o trávu loket. Nečekaně jej následkem těchto skutečností píchalo někde na pomezí zad a zadku. Nu což. Rozchodil to, lupl ibalgin.
Začala jsem jej motivovat k většímu pracovnímu tempu, jelikož interval mezi kojením je pouze 2 hodiny, tak abych za tu dobu alespoň stihla k počítači zasednout. "Kami, běž se nasnídat!", hlaholila jsem. V mezičase převlékala Esterku, uklízela vše po nočním boji - plínky, čajíčky, dudlíky, odsávala vysavačovou odsávačku miminku z nosu - má totiž druhý den rýmu a samozřejmě s Eťou na rukou jsem již žhavila počítač.
Uplynula hodina, vrchní opatrovatel dosnídával, zvládl to u stolu v kuchyni, potom ještě záchod, dilema co si obléct, obout, připravit kočárek, plínky s sebou... Snažila jsem se počkat až si vezme dítě do svých rukou, mojí jednou se totiž čaj špatně vaří a už naprosto nemožně lije do skleničky, ale opět jsem to dokázala aniž by mi mimnko upadlo a uhořelo na plynovém sporáku. Již zbývalo jen půl hodiny do dalšího kojení a hrdý otec vyrazil do přírody.
Nervózně jsem usedla k počítači. Havlen měl opět štěstí, že mu dítě usnulo. Pravděpodobně spalo celou dobu, stihl vzít v obchodě na dluh polotovar k obědu (dobře předpokládal, že nebudu nic vařit), navštívit holky ve škole, kde mu přebalily, pochovaly a jen s mírnou muzikou dojel domů na jídlo. Nakojila jsem.
Následoval druhý běh. Přebalit, obléct, předat mimčo, jenže teď se opatrovatel rozhodl pobýt chvilku u televize, jistě chápete, že není při hlídání dítěte nic důležitějšího než sledovat málem v parném létě záběry z lyžování v Alpách na sportovním kanále. Dítě brečelo, snažil se je uklidnit svým oblíbeným "Šššš, šššš!" Drobek se ale bránil statečně a plakal dál. Pro jistotu se pokakal tak, že jsem to slyšela i já u počítače přes zavřené dveře. "Eviii, prosím, přebalit!"
Táák znovu, přebalit, převléci, čajíček, dudu, výhružné - "Palte ven!", vyskládat plínky z pračky, položit je tak, aby o ně musel Kamil zakopnout, sednout k počítači. Pro mě - asi za 5 minut - oba zpátky z venku, já znovu nakojit, přebalit. Manžel připravil dobrý oběd, sice z polotovaru, ale s vlastní bramborovou kaší. Slupla jsem jej nato tata.

Nakojila, připravila, trio - Ester, mamka, Kamil se jali sadit jahody, netuším, jak to probíhalo, ale určitě úspěšně, protože jsem stihla napsat docela velký kus. Znovu jsem zafungovala jako zásobovací vůz. Manžel vyjel po rodině - k neteřím, babičce. Toto odloučení bylo asi ze všech nejdelší, protože jsem vítězoslavně asi v 18 hodin dopsala, co jsem měla v plánu. Připravila koupání, posbírala prádlo, dala prát další plínky a pak už zase slyšela: "Kde je ta mlékárna?:-)" Vidíte jde to báječně pracovat na mateřské dovolené, ale musíte si sjednat delší lhůty pro dodání a perfektní hlídání, přesně jako já.
Moje Kobližka a manžel jsou prostě jedničky!