Hraju s mým manželem zvláštní hru. On o tom možná neví, ale já ji znám naprosto dokonale. Mohla by se jmenovat "Záhadný předmět x". Začalo to už dávno - v nás dvou - Kamilovi a mně se snoubí - jeho ústně proklamovaná pořádkumilovnost(prakticky moc neprováděná) a moje láska k chaosu s mírným čurbelismem ve smyslu, hlavně, že je pohoda, střídaná úklidovými záchvaty(ale zase vždy vím, kde co máme). Při pochůzkách naším domem se občas objeví zvláštní předmět např. připomínající gumičku, můžete rozehrát fantazii, jde třeba o těsnění nebo ustřihlý kousek plastu, mohla by to být třeba i záložka. Takový předmět se asi běžně uchopí a manželka položí otázku: "Co to je?", manžel většinou asi řekne pravdu a nebo:"Nevím." Poté se dohodnou, kam věc uloží, případně vyhodí. To se mi ale zdá velice nudné. Vím vždy jistě, že takový předmět pochází z nějakého Kamilova kutění, shánění, opravování atp. Neptám se na nic. Vezmu záhadnost a položím ji třeba na polštář. Pak čekám. Přejde pár dnů. A hele, najdu mimozemšťana zastrčeného za skříní. Uchopím a šup ho do palce rukavice mého manžela. Uběhne pár dnů, v klidu si luxuji a aha, záhadná věcička leží v koutku vedle posilovacího stroje, no a to už utíkám a honem s ním do pouzdra s holicím strojkem. A tak to vydrží do té doby než můj milý Kamil třeba při opravě kola řekne :"Hernajs, kam jsem dal tu gumičku." Líbezně odvětím: "Myslíš tu z těch rukavic?" Pak po mně většinou hodí kladívko:-) nebo gola sadu a může vesele opravovat dál. Ještě na okraj mohu říct, že vůbec nejlépe se tato zábava hraje s předměty většího typu, které se dají umístit třeba do kopaček, jež si manžel odnáší na trénink nebo batohu do práce. To potom ze smíchu ani jeden nevycházíme:-)
.jpg)