Zklamu teď jistě všechny příznivce našeho blogu, ale opět se, navzdory slibům, bude řeč točit kolem mimina. Nevím, jestli přísluší nazývat tímto označením naši Esterku, je taková trošku násobná - 5 měsíců - krát dvě - 10 kilogramů.
Tak jí říkáme raděj Kobližko
Tak jí říkáme raděj Kobližko
Vážně za to nemůže, geny se zvrhly otcovým směrem (Kamil odpustí) a ona se snaží ubránit seč může, posuďte sami.Nejdříve řádně studuje literaturu o dělené stravě - zvířátek versus kytiček má už teď nad hlavu.
Také "Ester sama již cvičí roky (měsíce), za chvíli to bude jistě znát...!"
K nezdravé stravě se staví zády.
Brokolici a špenát řadí na první místo ve svém jídelníčku hned za mateřské mléko, které neobsahuje žádné prázdné kalorie.
Zkouší i nápady hvězd z televize a podléhá reklamě - zeštíhlující punčocháčea domácí Total-gym -podtlak obou tvářiček.
Slaví proto již první úspěchy.
Její atletická postava, podpořena posledním módním výstřelkem z oblasti sportovních tepláčků je toho pravým důkazem.
Obzvlášť si povšimněte linie pasu a šíře ramen.
Ale to jen na krátký úvod.
Přichází hlavní část, dnes pojednává o kreativitě. Začnu zeširoka, jinak to ani neumím. Brzy po narození dostala Ester od tety američanky dárkovou sadu, která slouží k výrobě památečního otisku. Vzpomeňte třeba na Brada Pitta či Angelinu Jolie, kteří na Hollywoodském chodníku slávy v USA ozdobili spolu s 2000 hvězdami ulici. Jenže, tam byl jen trapný mramor, možná jejich jméno, kdežto teta Amy myslela na hvězdnou budoucnost naší Ester a darovala jí proto kouzelnou krabičku. Obsahovala jednu šablonu na rámeček, tři pytlíky sádry, barvičky a - to si teď zapamatujte - návod k použití v angličtině. Protože žiji se svým manželem již asi 7 roků, vzpomínám si přesně, že pobýval jeden rok v USA. Vím, že při setkání s cizinci dokáže mnohdy zalovit ve své paměti a domluvit se perfektně jazykem podobajícím se angličtině. Toto mě vedlo k tomu, abych - večer před koupáním (tak nějak jsem vzadu v hlavě tušila proč v tento čas) - požádala manžela, aby nastudoval, jak sádru namíchat, abychom provedli historický otisk nožky naší dcery než z ní bude mít urostlou jednačtyřicítku. Očekávala jsem pokyny typu - napusť vodu do mističky, nalij sádru do krabičky aj. Chtěla bych podotoknout, že návod byl celkem vydařený, sestával ze tří obrázků - na prvním byl pytlík se sádrou a nůžky, na druhém napsáno warm water s kelímkem, který se nalévá do pytlíku, třetí sestával z formičky, pytlíku vylévajícího se do ní a nožiček, které se měly otisknout. Toto vše jsem zjistila až mnooohem později. Nakrmila jsem Esterku, nechala jí jen spoře oblečenou a očekávala věci příští. Kamil - samozřejmě jedním okem sledoval televizi, rozstřihl sáček, poté vedl sáhodlouhé přednášky na téma kolik je vlastně 1 cup, rozřezal sáček, trochu vysypal na parkety, nalil studenou vodu, zatřepal, po zvolání paní Havlenové - "Kamile, lij to pomalu, je to dost mělké..." nalil obsah sáčku do formičky, asi tak 1/2 cupu řídké vznikající sádry přelil na tmavý mahagonový stolek. Esterka zatím v klidu vyčkávala v náruči babičky, já jsem běžela pro kyblík s vodou a hadrem, utírala sádru a čekala - až podle návodu - 3 - 5 minut začne hmota tvrdnout a otiskneme nožičky. To jsem se ale přepočítala, zprávy končily, Eťa již zazpívaný celý svůj večerní repertoár, já připraveno koupání už i s vodou a stále sádra netvrdla. Obyčejně nejsem nedůvěřivá, ale po manželových promluvách typu: "Kdybych to udělal z normální sádry, už to mohlo být." (možná z Esterky sádrový trpaslík:-). "Furt nějaké kraviny, k čemu je to dobré..." Jsem uchopila návod a neznalá řeči cizí objevila slovíčko - warm! Teď následovala přednáška moje. Manžel se bránil, že warm přečetl, ale zapomněl. Netuším co, kdy a kde. Pokusila jsem se tedy zachránit nezachranitelné, nasadila do boje topení, fén, přemlouvání, asi po dalších 15 minutách se mi zdálo, že by to snad už mohlo vyjít.
Výsledek se nedá popsat slovy a ani záchvaty smíchu, které nás u té patalačky přepadaly. Podívejte se sami.
Její atletická postava, podpořena posledním módním výstřelkem z oblasti sportovních tepláčků je toho pravým důkazem.
Obzvlášť si povšimněte linie pasu a šíře ramen.
Ale to jen na krátký úvod.Přichází hlavní část, dnes pojednává o kreativitě. Začnu zeširoka, jinak to ani neumím. Brzy po narození dostala Ester od tety američanky dárkovou sadu, která slouží k výrobě památečního otisku. Vzpomeňte třeba na Brada Pitta či Angelinu Jolie, kteří na Hollywoodském chodníku slávy v USA ozdobili spolu s 2000 hvězdami ulici. Jenže, tam byl jen trapný mramor, možná jejich jméno, kdežto teta Amy myslela na hvězdnou budoucnost naší Ester a darovala jí proto kouzelnou krabičku. Obsahovala jednu šablonu na rámeček, tři pytlíky sádry, barvičky a - to si teď zapamatujte - návod k použití v angličtině. Protože žiji se svým manželem již asi 7 roků, vzpomínám si přesně, že pobýval jeden rok v USA. Vím, že při setkání s cizinci dokáže mnohdy zalovit ve své paměti a domluvit se perfektně jazykem podobajícím se angličtině. Toto mě vedlo k tomu, abych - večer před koupáním (tak nějak jsem vzadu v hlavě tušila proč v tento čas) - požádala manžela, aby nastudoval, jak sádru namíchat, abychom provedli historický otisk nožky naší dcery než z ní bude mít urostlou jednačtyřicítku. Očekávala jsem pokyny typu - napusť vodu do mističky, nalij sádru do krabičky aj. Chtěla bych podotoknout, že návod byl celkem vydařený, sestával ze tří obrázků - na prvním byl pytlík se sádrou a nůžky, na druhém napsáno warm water s kelímkem, který se nalévá do pytlíku, třetí sestával z formičky, pytlíku vylévajícího se do ní a nožiček, které se měly otisknout. Toto vše jsem zjistila až mnooohem později. Nakrmila jsem Esterku, nechala jí jen spoře oblečenou a očekávala věci příští. Kamil - samozřejmě jedním okem sledoval televizi, rozstřihl sáček, poté vedl sáhodlouhé přednášky na téma kolik je vlastně 1 cup, rozřezal sáček, trochu vysypal na parkety, nalil studenou vodu, zatřepal, po zvolání paní Havlenové - "Kamile, lij to pomalu, je to dost mělké..." nalil obsah sáčku do formičky, asi tak 1/2 cupu řídké vznikající sádry přelil na tmavý mahagonový stolek. Esterka zatím v klidu vyčkávala v náruči babičky, já jsem běžela pro kyblík s vodou a hadrem, utírala sádru a čekala - až podle návodu - 3 - 5 minut začne hmota tvrdnout a otiskneme nožičky. To jsem se ale přepočítala, zprávy končily, Eťa již zazpívaný celý svůj večerní repertoár, já připraveno koupání už i s vodou a stále sádra netvrdla. Obyčejně nejsem nedůvěřivá, ale po manželových promluvách typu: "Kdybych to udělal z normální sádry, už to mohlo být." (možná z Esterky sádrový trpaslík:-). "Furt nějaké kraviny, k čemu je to dobré..." Jsem uchopila návod a neznalá řeči cizí objevila slovíčko - warm! Teď následovala přednáška moje. Manžel se bránil, že warm přečetl, ale zapomněl. Netuším co, kdy a kde. Pokusila jsem se tedy zachránit nezachranitelné, nasadila do boje topení, fén, přemlouvání, asi po dalších 15 minutách se mi zdálo, že by to snad už mohlo vyjít.
Výsledek se nedá popsat slovy a ani záchvaty smíchu, které nás u té patalačky přepadaly. Podívejte se sami.
Angelina bude jednou závidět!A teď už jen douška na závěr. Esterka se zúčastnila průvodu světlušek, tak se můžete podívat, jak jí to slušelo a hlavně na perfektní lampion, který pro ni - se slovy - lampion pro pidilidi koupím - sehnala Darča a svítítko sestrojil tatínek:-)
Zkouška doma...
Teď už naostro...
Pa, pa a pište nám...Ať zářímě štěstím ještě víc...
.jpg)