Požehnané Velikonoce,

radost v srdci a stálou víru v lepší zítřky či spokojenost s dnešky

přejí
Eva a Kamil

Havlenovi

Lipová 22. 3. 2008

Veselé zasněžené pracovní Velikonoce

Takhle to všechno začalo.
Na D1 kalamita, podobně i v Lipové, co potom pomůže vidina volných dnů před vámi, když venku sype a sype. Myslím si, že nejsprávnější postoj k tomu zaujala naše Pitina
(opravila jsem jí druhé "i", podle Václava Čtvrtka).

Pravda, já jsem se ale nenechala unést atmosférou válení, klidu, šeda a odpočinku, ale rozhodla se, dbalá vánoční kritiky mé neteře Pavlínky, vytvořit tu pravou velikonoční atmosféru. Ke které kromě duchovní stránky patří jistě i spousta zvyků a potažmo, když se tak dívám na fotky, především jídla. Nebo jsem to možná vzala za špatný konec:-)

Poprvé jsem použila pro kynutí těsta naší domácí pekárnu, bylo to skvělé. Jen můj manžel měl opět netaktní připomínky ve smyslu, jestli nemohu ten tvar koblih udělat nějaký jiný, což jsem zprvu nechápala, až po vysvětlení mého postupu se skleničkou mi objasnil, že jako myslel větší, tak, jak jsou v obchodě.

Zajímavý objev jsem učinila a potažmo si též vzpomněla, že jsem to již někde slyšela. Chcete-li, aby v kobližce zůstala dírka, pak se musí při smažení dát tou dírkou prve do oleje. Názorně vidíte první řadu špatně, druhou již po zlepšováku.

No a to je výsledek - přeseně podle Vlasty či jiného pravého hospodyňkovského bezva časáku - jak stvořené pro mě!
Když jsem se tak rozvařila dopoledne, nedalo mi to a běžela jsem k neteři vypůjčit formu na beránka, přesně v půl osmé večer jsem jej začala péct. Zkusila jsem kokosového, jelikož mám od Vánoc, kdy bylo mnou pečení bojkotováno - spouououstu zbylého kokosu.

Je to k nevíře, ale podařil se, vyklopil, ouška neodpadla, prostě profík. Jen jsem byla trošku za celý den ucaprtaná, proto mi patřila z televizní obrazovky pouze titulka úvodní od Vražd z Midssomeru a pak titulka závěrečná z pořadu půlnočního neznámého. Ale manžel se po návratu z práce velmi radoval, co vše nebylo v kuchyni provedeno.

A je tu sobota, Kamil se vrhá na šatní skříně. Nejdříve nosí materiál, jsem ráda, že v současné době nevyžaduje moji stálou asistenci a radí se jen minimálně. Skříně dělá poprvé, všimněte si proto jeho pekelného soustředění u všech činností.

Tak teď to musím dobře promyslet a to ještě netuším, že to budu třikrát předělávat, ale k dobru celé věci, to musím uznat i já.

Vzorná manželka mezitím vypracovává další velikonoční pochoutku tzv. jarní hlavičku - netuším, proč se tomu tak říká, jídlo pochází z Krkonoš. Nedivím se, že je tak dobré a oblíbené, je totiž celkem nákladné na suroviny i přípravu, ale já to dokážu.

A taky že jo, sice chvilku po 12 hodině, ale přesně dle kuchařky i se salátem a byla to fakt mňamka. Zbylo ještě trochu navečer, stavil se Pavlík Vičar a moc mu chutnalo, dokonce chtěl i recept, zbytek jsme dodlábli teď u psaní sem.

Jenže, neradujme se předčasně, celá atmosféra našeho domu vypadá následovně, čurbin, zmatek, vše všude, bez ladu a skladu.

Blíží se šťastné chvíle, kdy bude "projekt" dokončen. Ač stále narážíme na různé překážky, překonáváme je celkem lehce. Hučíme na sebe minimálně, jelikož jsme si to již vyjasnili v čekárně, když jsem byla u lékaře, výměna názorů tady byla tichá a rychlá, proto asi práce tak bezva odsýpá.

Neflákám se, dečurbelizovat stejně nemohu, pokračuji v tradičním kutění a dotahování výzdob. Trošku mě zlobí pytlík:-) Teda špička na pytlíku. Je plastová, krém se na ni lepí, kudrny velmi nepravidelné. Ale snad to dobře dopadne.

Jde to, místy lysinky, asparát od Hamplů, čumáček ze sisinek a očka rozinky.

Tady už máme tyčku na kabáty. A asi jsme v tak dobrém rozpoložení, že začínáme žehlit. "Kami, koš s prádlem je u pračky!" Aha, tak to se zažehlují lišty, to mě mrzí.

Ale jde to báječně.

Tady měla být ještě závěrečná fotka - super dokonalá s naskládanými komínky oblečků ve skříni, ale na tu si musíte počkat do úterka, už dnes fakt nemůžu. Mějte se krásně, prožijte pěkné Velikonoce a stavte se na kolaudaci provedených prací. Kamil je totiž hrozná šikulajda!