Kdo neviděl, neuvěří aneb praštěná matka :-)

Nikdy jsem nevěřila, jak mocné médium je internet. Mám pocit, že pro ženy na mateřské dovolené téměř zhoubné. Nutí Vás vyzkoušet věci nad kterými zůstává rozum stát, aspoň někomu, ale jiní - a za ně "Vážně dík!" - dokáží povzbuzovat, podporovat a tím oživit tu každodenní stereotypnost s miminkem, které zatím dost spí - třeba jako teď. Ale k věci. Slovy netových diskusí, stala se ze mě matka plešatka a ještě k tomu praktikující BKM. Jooo, taky bych před časem netušila, že se nejedná o nemoc, ale o něco nač můžete - to já teda zrovna jsem - být hrdá. Provedu trochu osvěty - ple (plenkování - používání výhradně moderních látkových plenek - šetříte životní prostředí, chráníte pohodlí miminka aj. výhody více na milionech netových adres pod heslem látkovky).

Dále - šatky (zkráceně šááátky na nošení miminka, což je zdravé, přirozené, pohodlné aj., taky docela machrovinka na vesnici, kde se to moc zatím nenosilo:-).

Teď jádro dnešního pudla - BKM - bezplenková komunikační metoda, je to teda honosný název, ale v podstatě jde o to, že mimčo dáváte na nočníček už od narození, máte méně plenek a jste super hrdá, jak mu rozumíte, že prostě dokážete odchytit čurání a kakání. Mně k tomu dovedlo právě látkování, jelikož už mě nebavilo prát hromady plen, i když těch moderních je méně, více sají, jenže jsem zas trhlá - nenechám Eťu, když vím, že si učurla, v té plence ještě na druhé čurání. Nechci domyslet, kdybych používala papírové plenky, asi by nás to zruinovalo. A také zapracovala trochu náhoda, když jsem na netu narazila na www.mokosha.info, protože chci pro své mimi to nej a nej a táhne mně to k přírodě, proč se neinspirovat národy a tradicemi, kde je bezplenkování úplně běžné. Mimča - tělo na tělo u mamky v šátku, zavrtí hlavičkou, dostanou napít, zvednou ramínka, vezmou je ven a vystrčí zadeček nebo zamrčí, to musíte právě u svého miminka vychytat a jejich maminka je vyndá ze šátku, oni se vyčurají nebo to druhé či oboje zaráz a šup zas pěkně zpátky do teplíčka. Tak jsem to prostě zkusila, pokud jsem doma, mám úspěšnost téměř 100%, dopoledne je to asi po 20 minutách, odpoledne po delším intervalu, v noci skoro jako po kojení nebo někdy trošku dřív. Na návštěvách je zatím trošku problém sehnat mističku, protože přenosný čínský nočníček ještě doma nemáme a naši misku původně na salát nechceme tahat. Kamil si ťuká na čelo, prý jsem praštěná, ale mně se vážně zdá, že to Ester vůbec nevadí, není v mokru, je spokojená a aspoň máme co dělat. Takže, kdo se diví, ať to zkusí, nic na tom není a je to zábava. Doufám, že to přispěje k tomu, abychom brzy neprali plenky žádné.

Příště zkusím napsat něco, co se netýká mimča, ale asi to půjde ztuha, všechno se teď točí kolem něj.

Pár rad jak pracovat při mateřské dovolené

Dnes jsem využila toho, že Kamil nešel do práce a pokusila se pracovat - dohnat jeden papírový restík do školy, vymyslet asi 15 stran a napsat je na počítači. Den začal přímo báječně, Ester opět ukázala, že je "reprezentativní miminko" a nechala mě vyspat - poprvé až do 5 hodin ráno. Tímto osvěžena jsem v 8 hodin radostně budila mého manžela (o hlídání a mém pondělním pracování věděl již týden dopředu). Zahrála jsem si na pozornou manželku a ve chvilce slabosti a Esterčina broukání v postýlce jsem pro něj připravila čaj a zdravou snídani (většinou nikdy nechystám snídani).
První problém nastal při Kamilově zvedání se z postele, zapomněla jsem, že v sobotu absolvoval masáž zad, takže bude rozlámán a hlavně! - v neděli se účastnil vítězného fotbalového utkání, kde jej pouze kopli do hlavy a trochu si spálil o trávu loket. Nečekaně jej následkem těchto skutečností píchalo někde na pomezí zad a zadku. Nu což. Rozchodil to, lupl ibalgin.
Začala jsem jej motivovat k většímu pracovnímu tempu, jelikož interval mezi kojením je pouze 2 hodiny, tak abych za tu dobu alespoň stihla k počítači zasednout. "Kami, běž se nasnídat!", hlaholila jsem. V mezičase převlékala Esterku, uklízela vše po nočním boji - plínky, čajíčky, dudlíky, odsávala vysavačovou odsávačku miminku z nosu - má totiž druhý den rýmu a samozřejmě s Eťou na rukou jsem již žhavila počítač.
Uplynula hodina, vrchní opatrovatel dosnídával, zvládl to u stolu v kuchyni, potom ještě záchod, dilema co si obléct, obout, připravit kočárek, plínky s sebou... Snažila jsem se počkat až si vezme dítě do svých rukou, mojí jednou se totiž čaj špatně vaří a už naprosto nemožně lije do skleničky, ale opět jsem to dokázala aniž by mi mimnko upadlo a uhořelo na plynovém sporáku. Již zbývalo jen půl hodiny do dalšího kojení a hrdý otec vyrazil do přírody.
Nervózně jsem usedla k počítači. Havlen měl opět štěstí, že mu dítě usnulo. Pravděpodobně spalo celou dobu, stihl vzít v obchodě na dluh polotovar k obědu (dobře předpokládal, že nebudu nic vařit), navštívit holky ve škole, kde mu přebalily, pochovaly a jen s mírnou muzikou dojel domů na jídlo. Nakojila jsem.
Následoval druhý běh. Přebalit, obléct, předat mimčo, jenže teď se opatrovatel rozhodl pobýt chvilku u televize, jistě chápete, že není při hlídání dítěte nic důležitějšího než sledovat málem v parném létě záběry z lyžování v Alpách na sportovním kanále. Dítě brečelo, snažil se je uklidnit svým oblíbeným "Šššš, šššš!" Drobek se ale bránil statečně a plakal dál. Pro jistotu se pokakal tak, že jsem to slyšela i já u počítače přes zavřené dveře. "Eviii, prosím, přebalit!"
Táák znovu, přebalit, převléci, čajíček, dudu, výhružné - "Palte ven!", vyskládat plínky z pračky, položit je tak, aby o ně musel Kamil zakopnout, sednout k počítači. Pro mě - asi za 5 minut - oba zpátky z venku, já znovu nakojit, přebalit. Manžel připravil dobrý oběd, sice z polotovaru, ale s vlastní bramborovou kaší. Slupla jsem jej nato tata.

Nakojila, připravila, trio - Ester, mamka, Kamil se jali sadit jahody, netuším, jak to probíhalo, ale určitě úspěšně, protože jsem stihla napsat docela velký kus. Znovu jsem zafungovala jako zásobovací vůz. Manžel vyjel po rodině - k neteřím, babičce. Toto odloučení bylo asi ze všech nejdelší, protože jsem vítězoslavně asi v 18 hodin dopsala, co jsem měla v plánu. Připravila koupání, posbírala prádlo, dala prát další plínky a pak už zase slyšela: "Kde je ta mlékárna?:-)" Vidíte jde to báječně pracovat na mateřské dovolené, ale musíte si sjednat delší lhůty pro dodání a perfektní hlídání, přesně jako já.
Moje Kobližka a manžel jsou prostě jedničky!