Čistota půl zdraví...

Přiznám se veřejně, i když mi to maminka celé dětství, dospívání a dospělost zakazovala, jsem bordelář, možná by se dalo říct, jsem příznivkyně volně ložených věcí v domácnosti, neustlaných postelí, povalujících se hraček a knih, hromádek a hromad oblečení (jasně, že v rozumné míře). Už je to tak. Kdo mě zná, nediví se. Opravdu nemohu říci, že bych obdivovala ty domácnosti, kde je naklizeno, cítím se tam nesvá, stále kontroluji, zda moje sklenice od vína, která byla před jeho nalitím ještě přeleštěna utěrkou, nečiní kolečko na Prontem vyblýskaný stolek, kontroluji, jestli jsem ve správných místnostech použila papuče nebo jsem je už měla zout, prohlížím svoje kalhoty, jestli jsem na nich nedonesla něco víc, než je vhodné přinést a osedět na osuškou či přehozem přikrytý gauč nebo židli. Moje vnitřní vychované já mě pořád přesvědčovalo, že to takhle je správně, že být bordelář není dobré. Stále mi v hlavě znělo: "Evo, drhni vše více a častěji! Stále utírej prach! Dezinfikuj!" Zejména posledně uvedené bude mít významné místo v mém dnešním psaní. V duchu, že mírná špína nemůže škodit v přiměřeném množství jsem se snažila vychovávat Ester. Panem doktorem jsme byli vždy pochváleni, že máme celkem fajn imunitu. A mojí hláškou: "Vždyť byste to dítě ani nenechali pohrát si s trochou bahna holýma rukama." se inspirovala nejedna kamarádka:-)Však jsem několikrát shlédla dokument BBC, kde řeší to, proč děti strkají podvědomě venku i doma vše (i kameny!) do pusy, ano - budují si imunitu. Ať je, jak je, tlak čistotného okolí byl stále větší. V mnohých případech se mi málem nepodařilo udržet si svoje správné návyky - jíst neumyté jahody i třešně ze zahrádky. Pak nadešla doba, kdy se narodil Mikuláš. V porodnici každá maminka obdrží dárkovou krabici, kde jsou různé reklamní předměty a brožurky. Tato krabice obsahovala brožurku jednoho čisticího a dezinfekčního prostředku na wc. No, já si původně myslela, že jen na wc. S naprostým uchvácením jsem četla, co všechno se má dezinfikovat. Je naprosto nezbytné si - říkejme tomu prostředku třeba "Umyjnos" - Umyjnosem - polít ruce než uchopíte jablko (ani se zatím neopovažujte sahat na dítě), následně Umyjnos naředíte a jablko též umyjete, než ovoce rozkrojíte, tak nejlépe dvě hodiny necháte v naředěném roztoku Umyjnosu vylouhovat nůž, stejně tak budete postupovat při umývání, podlah, nábytku, hraček... Po dvaceti stranách čtení jsem nabyla dojmu, že nejlepší řešení je nalít Umyjnos neředěný přímo do miminka, tím jistě zničíte veškeré bakterie, které by mohli dítě a všechny v okolí asi jednoho kilometru ohrozit. Brožura Umyjnosu ve mě nechala trvalou stopu a začala jsem přemýšlet, co prvního budu po příjezdu z porodnice dezinfikovat. Paní, která ležela vedle mě na posteli a otevřela krabici o něco dříve, nadšeně tancovala po pokoji s půl litrem darovaného vzorku Umyjnosu. Nu což, začnu být čistotná, dočetla jsem, otevřela krabici a - Umyjnos nikde! Takže konečně, znamení! Znamení, že vše je v pořádku. Žádná dezinfekce! Jak praví můj švagr - od teď už: "Jen čistá špína.-)!"

Modlitba, na kterou jsem zapomněl:
„Pane, dej nám vždy nadšení,
neboť je to náš způsob modlitby.
Nadšení nás utvrzuje v přesvědčení,
že vše je možné,
pokud bereme vážně to, co děláme.“
(Paulo Coelho)

Ať Vás nadšení provází celým rokem 2012…

Vše takové přejí



Havleni z Lipové

1. září 2011 - 1. den ve školce

Ve školce to bylo prima. Vydržela jsem tam celý den. Poslušně hlásím, že dnešního dne jsem dosáhla 3 roků a 3 měsíců, 111 cm a 25 kg. Usnout se mi ve školce nepodařilo. Večer jsem si doma stěžovala, že to máme moc malé, bylo by třeba vybourat příčky, ve školce je to lepší, větší.