Začnu obšírně, ostatně, jako vždy, ať máte nějakou relaxační četbu vhodnou pro čistění hlávky kromě bulváru či co.
Tak tohle je, jak říká Darča, Štěnátko od mravenca, konečně se potvrdilo, že Esterka je čistá rasa s rodokmenem v přímé linii od Škubiho a Oskara děcko jejich třetí slepičí manželky.
Kdo nerozumí, nevadí, až někdy bude u nás, tak vysvětlím.
Tak tohle je, jak říká Darča, Štěnátko od mravenca, konečně se potvrdilo, že Esterka je čistá rasa s rodokmenem v přímé linii od Škubiho a Oskara děcko jejich třetí slepičí manželky.
Kdo nerozumí, nevadí, až někdy bude u nás, tak vysvětlím.
Následuje konečně vánoční tematika. Ježíšek to letos k nám stihl dobře, na Štědrý den bylo pod stromečkem vše, co tam mělo být, dokonce i kutálející se Esterka (fotky v boční prezentaci), ale Santa, asi už ovlivněn krizí, to stihl až 28., nám to ale vůbec nevadilo, protože jsme se o to víc těšili.
Jenže - zrovna již asi 25. den probíhala v naší domácnosti výlučně chlapská záležitost - montáž a především ladění satelitu s programy, bez nichž nemůžeme žít (teda, jak kdo). Stále technika kladla odpor, domácnost navštívil asi pátý kamarád, který:"Už to doma má a ladil." Mamka a já jsme stále stály strategicky rozmístěny na trase střecha, dveře, televize a do ochraptění volaly:"10, 80, 20, nic, 10, 20, nic..." Toužebně očekávané 100 a 100 - kvalita a cosi druhého pořád neznělo, Kamil za komínem málem proletěl taškami až do sklepa, ale obraz nebyl.
V podobném duchu probíhalo i ráno, kdy zazvonil Santa (převlečený za pošťačku - asi se styděl za zpoždění) a nesl kouzelný balíček. V kuchyni na stole bylo vše - od ještě neuklizené snídaně, manuálů k ladění, kávy pro ladícího (zatím dobře naladěného) kamaráda, hraček Esterky až po adventní věnec a nechápající nakukující Pitinu. Protože jsme se na dárečky velmi těšili, nedbali jsme pokynů na obalu, neuvařili si kávičku a neudělali pohodu, ale vrhli se na rozbalování. Trochu jsme zazmatkovali při rozdělování, Santa vše nepodepsal, tak nás to svádělo k tomu, abych nejvíc čokoládek dostala já, ale babička si své také uhájila.
Nooo, jooo, jenže - dárky rozdány, radost udělána, ale v tom fofru necvaknuta ani jedna fotka. Určitě se teď naše americká švagrová a její manžel drží za hlavu, jaká to škoda.
Ale to by Eva nebyla kutil Tim, aby nedokázala zrealizovat superzáchranou akci.
Vypudila jsem tudíž satelitní techniky k rodinnému krbu, manžela sehnala ze střechy a trošku vše zrežírovala. Něco v duchu - babičko - sedni si sem, vem si ten první dárek, tvářit se překvapeně, néé tak moc, jen trochu, ještě to jako nevidíte, fajn, blik, další, teď vesele, teď jásavě, ukažte tu vánoční hvězdu trochu šoupnem k vám, ať má ta fotka vánoční charakter. Mamka se už za břicho popadala, to víte, není zvyklá hrát divadlo, ale jakmile fotila asi desátou fotku, obzvláště tu, kdy dostala letos asi moclikátý protipoťák (už nemusí čekat, až budou na slevě), radovala se celkem přirozeně.
Jenže - zrovna již asi 25. den probíhala v naší domácnosti výlučně chlapská záležitost - montáž a především ladění satelitu s programy, bez nichž nemůžeme žít (teda, jak kdo). Stále technika kladla odpor, domácnost navštívil asi pátý kamarád, který:"Už to doma má a ladil." Mamka a já jsme stále stály strategicky rozmístěny na trase střecha, dveře, televize a do ochraptění volaly:"10, 80, 20, nic, 10, 20, nic..." Toužebně očekávané 100 a 100 - kvalita a cosi druhého pořád neznělo, Kamil za komínem málem proletěl taškami až do sklepa, ale obraz nebyl.
V podobném duchu probíhalo i ráno, kdy zazvonil Santa (převlečený za pošťačku - asi se styděl za zpoždění) a nesl kouzelný balíček. V kuchyni na stole bylo vše - od ještě neuklizené snídaně, manuálů k ladění, kávy pro ladícího (zatím dobře naladěného) kamaráda, hraček Esterky až po adventní věnec a nechápající nakukující Pitinu. Protože jsme se na dárečky velmi těšili, nedbali jsme pokynů na obalu, neuvařili si kávičku a neudělali pohodu, ale vrhli se na rozbalování. Trochu jsme zazmatkovali při rozdělování, Santa vše nepodepsal, tak nás to svádělo k tomu, abych nejvíc čokoládek dostala já, ale babička si své také uhájila.
Nooo, jooo, jenže - dárky rozdány, radost udělána, ale v tom fofru necvaknuta ani jedna fotka. Určitě se teď naše americká švagrová a její manžel drží za hlavu, jaká to škoda.
Ale to by Eva nebyla kutil Tim, aby nedokázala zrealizovat superzáchranou akci.
Vypudila jsem tudíž satelitní techniky k rodinnému krbu, manžela sehnala ze střechy a trošku vše zrežírovala. Něco v duchu - babičko - sedni si sem, vem si ten první dárek, tvářit se překvapeně, néé tak moc, jen trochu, ještě to jako nevidíte, fajn, blik, další, teď vesele, teď jásavě, ukažte tu vánoční hvězdu trochu šoupnem k vám, ať má ta fotka vánoční charakter. Mamka se už za břicho popadala, to víte, není zvyklá hrát divadlo, ale jakmile fotila asi desátou fotku, obzvláště tu, kdy dostala letos asi moclikátý protipoťák (už nemusí čekat, až budou na slevě), radovala se celkem přirozeně.
Potíž byla u mého ubručeného manžela, který nechtěl dbát odborných pokynů, fotky se mu zdály strojené. Jal se mě trestat trháním zubu pro nějž použil nové nářadí od Santy. Prý aby mě přešly roupy, to ale vzal ze špatného konce.
No a já - to byla hračka - komediální fotečky různého typu, snad ani nejdou všechny publikovat.
Takže amíci, zase jsme to dokázali!Děkujeme moc, užili a užíváme si nejenom dárky, ale také srandu kolem nich.
Dodatek malinký - protože jsme nestihli nafotit žádné podstromečkové rodinné fotky a mamce se asi zalíbilo režirované focení, donutila nás, se slovy:"Vždyť jsou to Esterčiny prvnííí Vánoce a ani nebude mít fotku!", se 1. února obléci do svátečního naaranžovat u stromečku a pořídit bezva další fotky.
Takže pokud se Vám třeba někdy nepodaří nafotit např. svatbu, normálně běžte do půjčovny, vezměte šaty a blik blik, pokud nebudete tak ukecaní, jak já, tak to ani nikdo nepozná.
.jpg)