Tak to jsem zvědavý, co bude na blogu...

...prohlásil můj manžel a spiklenecky na mě mrkl. Znáte jistě z mých předchozích článečků, že většinou se u nás v domě nemýlí žena - tedy já, pokud něco provede, bývá to vždy záměrné a nebývá zvědavá na žádnou kritiku, kterážto je vždy!!! neoprávněná. Tentokrát ovšem přišlo do tuhého nebo spíše žhavého. Rozhodli jsme se udělat Esterce pěkný narozeninový den. Ve čtvrtek si Kamil vzal volno, dopoledne jsme trávili tradičně - Kamil prací - sekal u babičky Milady dřevo, já netradičně - u zubaře. Potom si Esterka nečekaně pospala a pak následoval výlet do Boskovic. Tomu ovšem předcházelo mnou nenáviděné vaření, kdy jsem chtěla udělat palačinky, načež manžel prohlásil, ať se neobtěžuju a klidně mu raděj namažu chleba sádlem. Vrhla jsem se tedy do játýrek na zelenině, smažila hranolečky a ještě stihla naložit a dát péct veliký kus masa - abychom měli na horší časy, kdy nebudu mít tolik energie stát u plotny. Do toho jsem balila plavací rukávky, plavečky, ručníky, župánky, chystala batoh s plavkami Kamilovi, sobě, naplňovala různé plastokrabičky zdravým jídlem pro dítě a kmitala po domě (nohy jsem si už oholit bohužel nestihla, doufala jsem, že po mně nikdo hledět nebude, že se pozornost stočí vždy na Ester, konec konců, budu pořád ponořená ve vodě:-)Tak jsme byli během asi 20 minut pobaleni a vyrazili na prima výlet. Esterka v bázeně je už moc šikovná, ani jednou vodu nevdechla a vypila jí jen asi 2 litry aniž by se zakuckala. Po hodině plavča jsme si vyšli na náměstí, koupili zmrzku a pak na jízdárnu.Tam si Esterka volně poskotačila, aby potom byla hodná, když bude přivázána do šátku a poputuje až na hrad.

Výstup na hrad nebyl z nejjednodušších, obzvláště, když se z dítěte stává rak nebo zpátečník. Místo do kopce stále běhá z kopce, což při cestě vzhůru je opravdu kontraproduktivní. Nezbývalo než použít zbraně dávných sběračů a lovců, bez milosti přivázat řádně k tělu.

Samozřejmě ani další výstup nebyl bez komplikací, Esterka si totiž myslela, že její nosič musí být řízen. Místo volantu se jí jako ovládací prvek jevily nejvhodnější Kamilovy uši.
Nu což, něco se vydržet musí. Vrcholu ovšem dosaženo bylo.
Následoval sestup do údolí, to mi v hlavě právě běžel idylický filmeček, jak je ten svět krásný, když se tak člověk prochází, nemá žádný problém ani starost, přesně v tu chvíli můj manžel položil zásadní otázku:"Vypla jsi tu troubu s masem?" Jistě po 3 hodinách pobytu 30 km od domova to nebyla otázka z nejlepších, ale odpověď na ni zněla:"Néééé!!!" Věci vzaly rychlý spád - hasičům jsem prozatím nevolala, ale zkusila Olu, ta vyslala Zdenka, já trnula a už v duchu sepisovala hlášení pojistné události, vyptávala se manžela, co se stane, když uvnitř trouby začne hořet a zda může uvnitř trouby začít hořet aj. Nakonec vše dobře dopadlo, maso se sice podobalo vysušenému indiánskému, alespoň nám při pomalém žvýkání déle vydrží, ale jinak bylo vše v pořádku. Odměnou za celý den bylo to, že Esterka poprvé ve svém životě (dnes mohu říci a zatím naposled) spala od 20h do 5h do rána. Takže vlastně kouzelný narozeninový den. (Jen holt, už teď, musím uznat, že není pro ženy dobré, ač to většinou zvládají, dělat sto věcí zaráz!)

Tak pěkné nezapomínací dny...

Díky za bezva narozky a spoustu překvapení předem i zadem:-)

Jestli mohu mluvit trochu za Esterku, tak potom vězte, že moc děkuje za krásnou sobotní oslavu svých 1. narozenin, kdy se sešla téměř celá rodina a gratulovalo se, povídalo, jedlo, pilo, houpalo, tančilo, hrálo, vozilo, smálo se, chovalo, líbalo, prostě užívalo dne, jak jen to šlo. Téměř všechny dárky byly ten den rozbaleny a vyzkoušeny. Bazének otestovala Ester až druhý den, kdy přestal vítr vát. Největší úspěch slavila nafukovací zvířátka od bazénku, jejichž počet se ze 6 rázem snížil na 3 živé kusy, jelikož došlo k jejich prokousnutí. Holt Eťa má už i zoubky nahoře. Spoustu dárků Esterka objevuje ještě dnes a moc se z nich raduje. Hází míčem, hraje si na písku, vozí panenku, prohlíží si novou knížku, zalévá konvičkou. Ani neví, co dřív. Abychom ji trošku uklidnili, tak jsme s babičkou vyrazili na jahody do lesa, fotka v kloboučku a oranžovém tričku. Našli jsme i jednu bedlu a žampion. To bylo v pondělí a dnes nás čekalo další překvapení v podobě balíčku z Kanady. Esterka má konečně vytouženou čelenku, aby jí vlásky nepadaly do očí a šatičky, aby byla správná princezna. Když v nadpise píšu předem i zadem, musím dodat, že narozeniny už slavíme skoro měsíc a ještě asi chvilku budeme, protože dárky od Dany - šatičky růžové s kapuckou, zvířátka a knížky dostala Ester už dříve, teď byla oslava, po oslavě balíčky, prostě prima. Píšu jaksi bez nápadu, to je asi proto, že už je půlnoc, taky jsem rozhozená z té jedné fotky, která mi nejde vyjmout a je na ležáka:-(zítra sem přihodím něco vtipného. Třeba že mi kočka teď sedí na ruce jako papoušek na bydílku a vůbec jí nevadí,jak klepu do klávesnice. Tak ahojky.