Povánoční

Já nevím, jak to v té Americe dělají, že na těch vánočních fotkách vypadají vždycky tak dokonale. Moje letošní snažení o to, abych zachytila atmosféru Vánoc, zvláště pak Štědrého dne se zvrhlo v následující směsku. Snad ani k ní nemám co dodat. Stromeček se nám málem nevlezl do obývacího pokoje, strop je mírně odřen a dosti zelený, aspoň je důvod brzy vymalovat, Ester se odmítla jakkoliv strojeně fotit, ani s dárky, ani bez nich, jediný úspěch je foto u stolu s Kamilem. Ještěže se po menších peripetiích podařila vánočka, kterou původně namíchal do pekárny můj manžel, já jsem ji musela mírně zahustit, on pak upletl a upekl. Esterce nejvíc chutnalo nealko pivo a málem i slivovice, tu jsme ale vyměnili za vodu. Plavací nudle opravdu nedosahovala rozměrů Ester, takže její - Hledé mě! - mě znovu rozesmálo. No a chlupatka vestička je babiččina, Ester jen zkouší, jestli jí není "malá". Takže Amy, pokud toto čteš, opravdu nešlo nafotit, jak Ester rozbaluje dárky, šlo nafotit jen to, co vidíš a to ještě s veeelkým úsilím.

Čtvrtá adventní

Předvánoční čas nesený v duchu konce Star Dance, jistě jste z fotky poznali, že letošní taneční hvězdou je naše Ester, zvedačku ve stylu Hříšného tance dokázala bez tréninku lépe než Aneta Langerová. Nemluvě o řízení téměř motorového vozidla, klidně bez řidičáku. Návštěva u tety v Břeclavi se moooc podařila, hlavně Ježíšek, který tam zabloudil už o týden dřív to zvládl bravurně a nadělil prima dárek. Opravdu nám doma chyběly nejvíce ze všeho kolečkové brusle:-) Měl by s v balení dodávat i osobní sluha nebo Džin v lahvi, který by držel dítě tak, aby to ani necítilo a nepřizabilo se, protože to naše stále řve:"Já to umííím sama, nedržte mě, já to umííím!!!" Následuje prááásk na zem. Kapr ve vaně, přesně podle mého předpokladu, začal ukončovat svůj rybí život někdy o půlnoci, takže jej Kamil kuchal asi do tří v noci a já potažmo naší Ester vysvětlovala, že holt jej musíme sníst, ostatně tak jako králíčky, to je život. Ale nesla to celkem statečně. Tak si teď matně vzpomínám, jak jsem nejraději asistovala mému tatínkovi při zabíjení králíků a rovnala na sníh oči, močový měchýř atp. Konečně má dítě něco po mně:-) No a ta nahatá, Esterka se přece sama připravila na odhazování sněhu - sněhule a pití, co pro fyzickou zimní práci potřebujete více? Jo a z Kamila se prý už stává sob - a to nezabalil ještě ani jeden dárek...

Čtvrtá adventní

Třetí adventní

Tak nějak si to vážně uvědomme...že je za co děkovat, že je proč mít radost, i když je malinká. Můžeme být zdraví, spolu, třeba ne s tím, s kým bychom přímo chtěli, ale někdo tu pro nás je, má nás rád... V sobotu jsem se vztekala doma, u perníků, u všeho, vztekala jsem se vlastně téměř celý týden sama na sebe. Do toho byl báječné, že mám v práci kolem sebe partu lidí, kteří udělají kus práce, zasmějí se, smontují mi jen tak sami pro radost židli. Dokáží mě obejmout jen tím, že prostě jsou. Doma mě zase objímá Esterka a samozřejmě můj milý manžel:-) U Rozsvěcování stromu v neděli bylo moc fajn... Asi se blíží nějaký zázrak:-) a lidi to cítí, tak doufám, že to srdeční tetelení a přání "být dobrý" vydrží i po Vánocích...

Druhá adventní

Nevím, jestli je to únavou nebo tím, jak správně organizuju předvánoční čas, ale tak trošku se mi zdá, že už se konečně maraton zpomaluje. Teď už jen uklidit, vymalovat v obýváku, napéct, dobře odzpívat 12. 12. u stromu v Lipové, zajet do Břeclavi na návštěvu, dokončit plavání ve škole a závěrečné nadělování k tomu, dokoupit dárky a potom asi jen 20 drobných povinností. Jistě pak v klidu posedím u stromečku. Ale ne. Sněhu hory, mrzne až to praští, pravá zima. Esterku "šerti, šerti, šerti" neodnesli, ač jsme jim ji vnucovali tři dny po sobě. Dokonce doma Mikulášovi vysvětlovala, proč vážně nemůže nosit přilbu na kole, že ji to hrozně škrtí, takže to mu - ani před čertem - slíbit nemůže.