Přišla zima do vsi...

Asi o výchově nebo jen tak dumání z hladu...

Jak si tak denně vychovávám naši dcerku narážím na problémy, které nejsem schopna se svým pedagogickým vzděláním vyřešit. Proto se snažím číst odbornou literaturu. V poslední době jsem velkým zastáncem Jiřiny Prekopové - mluví mi z duše a Toma Hodgkinsona - ač razí téměř opačné - mluví mi také z duše. Čím to? Asi tím, že univerzální recept neexistuje a člověk si holt musí vybrat. Je fajn, že každé dítě je originál, vidím to ve škole a vidím ten náš originál doma:-) Ester je kouzelná, veselá, zpívavá, mazlivá a superkouzelná, když si vynucuje dudlík, dupe, vzteká se, bije hlavou o zem, prohýbá se do hysterického oblouku při oblékání. Potom je vážně báječné vědět, že funguje terapie pevným obětím od Prekopové, že existuje systematické vysvětlování od Dona Bosca a hlavně velká louka od Hodgkinsona, na jejíž jedné straně mají ležet rodiče se sklenkou vína, na druhé v dáli si sami jakkoliv neřízeně hrát děti. Praktikuji vše, buď naráz nebo postupně, vědoma si zásadní myšlenky, že milované dítě vydrží absolutně vše. Jsem tedy v klidu, lepnu sem tam na zadek a mnohdy se znovu ve chvilce přede mnou zjeví veselý a klidný andílek. Ale nechci výchovu bagatelizovat. Jen je určitě pravda, co říkal jeden významný český genetik, 90% geny, 10% výchova. Nechápu sice poté, proč chodím do práce:-) Ale konec konců milý Hodg. také tvrdí, že největší géniové vyrostly buď ze samostudia nebo soukromých učitelů. Tak vida. Vlastně najednou vidím, jak vše dává smysl, pán Bůh to dobře řídí:-) Vzpomínám na slova, která mi říkal můj praktický lékař - na migrény - těhotenství nebo hory a moře, tak jsem to vzala postupně, je po migrénách. Pak se objevovaly, když mi lidé v obci slovně nebo psychicky ubližovali, pryč s nimi, vyhnat je z hlavy, odpustit jim uvnitř a držet se jedné z "5 dohod" - dělej vše nejlépe jak dovedeš, pro jistotu ještě doma na kliku stužku s mincemi feng shui proti vstupu zlých duchů, je klid. Pomoc a dobré vzahy v rodině a mezi přáteli tomu tvoří základnu, radost přináší denně Esterka, co víc si přát. Ať jsme všichni dokola kolem zdraví, máme tu víru, která nám přináší pomoc a klid do srdcí a jak pořád říkám dokola - mít se rádi. Jooo a u toho všeho můžeme číst odborné knížky a snažit se dobře vychovávat své děti nebo svobodně nebo jak chcete:-)

Po jubém za jubém

Moje snaha odstranit u Ester závislost na DVD Míši Růžičkové skončila fiaskem. Vytloukala jsem klín mnohem lepším klínem, ale i tak se výchovné působení zvrtlo. Vytvořila jsem obrovskou závislost na pohádce Lotrando a Zubejda, jejíž denní sledování v počtu asi snad 5X jsme museli redukovat tím, že jsem dnes ráno vytáhla televizi ze zásuvky a od rána dceři tvrdila, že je pokažená. Umí si totiž jak televizi, tak DVD zapnout sama, aniž by ji k tomu kdo nabádal. Na souvislost se zásuvkou a elektřinou ještě nepřišla, tak doufám, že to chvíli vydrží. Ale nebudu si jen naříkat. Sledování pohádky přispělo k tomu, že Esterka už umí sama i jednu písničku, kterou si doprovází na Xylo-housenku:-) Podívejte se sami. Omlouvám se za mlhu, přišli jsme totiž zrovna zvenku a foťák ještě nepřivykl vnitřním podmínkám, jenže Ester zrovna srandovně pěla, tak jsem to zkusila natočit.

Joo, kdo nepoznal, tak se jedná o první píseň v pohádce, kdy loupežníci zpívají Pod dubem, za dubem, tam si na tě počíháme.
A aby toho nebylo málo, tak předchozí píseň, vlastně ta byla její první, jenže mnou falešně předzpívávaná následuje. Je vánoční, tak snad neva, že už jsou zase pryč, doufám, že jste je prožili v pohodě.

Dnešní sněhové hrátky

Po dlouhé době se mi podařilo natočit docela pěkné video, kdy se Esterka hned nevrhla na foťák, tak posuďte sami. Jen to neumím dát na blog v lepší kvalitě, tak snad příště...

Padá sníh, padá sníh