neděle 29. března 2009

Když radosti není dosti, raduji se z maličkostí...

Zdravím po delší odmlce. Zážitků spoustu, ale veselý zejména jeden. Teda - možná ani ne veselý, asi jak pro koho. Když jsem byla v porodnici (téměř včera, ale je to už 8 měsíců), tak jsem obdržela dvě dárkové krabice, v každé byla spousta letáků, ale také různé vzorečky, krémů, gelů, čajů pro miminko. Mezi těmito dárečky ležela tuba. Vypadala přesně jako zubní pasta, plastová, červený vršek, oranžové obrázky, dole napsáno velkým písmem - vanilková příchuť. V době, kdy jsem všechny vzorky uklízela a třídila, našla tato pasta místo v kelímku na umyvadle. Říkala jsem si, jak dopotřebuji pastu dospěláckou, budu si umývat pastou dětskou, ať se vypotřebuje. Asi před týdnem nadešel ten čas. Otevřela jsem tubu, strhla hliníkovou folii a vymáčkla pastu. Připomínala tekoucí našlehaný med. Jala jsem se čistit si zuby. V duchu mi probíhalo hlavou, jak je opravdu pasta pro děti jiná než pro dospělé, že je velmi sladká, vůbec nepění, asi aby pěnu děti nepolykaly. Tímto meditačním způsobem jsem si čistila zuby asi 4 dny. Byly krásně hladké, protože jsem si na čištění dávala záležet. Až jednou....! V hlavě mi blesklo, že to nepěnění je až podezřelé a sladkost opravdu výrazná, juknu tedy na obal a hle - Karamílek od Tatry, slazené mléko pro děti. A příhodu, kdy jsem pěnou do koupele natírala Ester celý týden v domnění, že se jedná o tělové mléko (než si Pavlínka přečetla na obale pravdu a vyvedla mě z omylu), tak tu Vám snad ani podrobněji vyprávět nemusím:-) U nás je prostě pořád veselo. Obzvlášť když Esterka na Kamilovo stokrát denní: "Řekni - t a t a!!!", odpovídá "Mama!"