Nekonečná pohoda
Tak se Vám to může jistě zdát z těchto idylických obrázků. Ovšem - jak pro koho. Možná mi nikdo neuvěří, ale mnohem větší stres než každodenní ředitelský je ten, kdy čekáte na příchod miminka. Nevím, jestli je to tím, že nejsem typická hospodyně, ale posledních pár dnů je celkem k nevydržení. Sporáku, pračky, žehličky, potažmo větrání peřin, okopávání záhonků jsem již přesycena.
Nejhorší je, že mě nebaví ani čtení, ač jsem si trošku dopřála a koupila krásnou knížku od Pavly Jazairiové - Jiná Afrika, sklouzávám k četbě časopisu Maminka, vylepuji předporodní fotoalba. Spát mi nejde, pořád mám chuť na sladké, tak se snažím chroustat mrkve a jíst rajčata. V půli týdne je má vůle zlomena a peču buchty, perníky, které s chutí slupnu.
Zachraňuje mě Pitinka, která je moc srandovní. Má ovšem mnou naučené rozmazlené móresky, takže různě jí musím stále otvírat a zavírat dveře, rovněž v noci, tak asi po 2 hodinách (zřejmě nácvik na kojení), odmítá žrát levné granule a konzervy, bývá naštvaná, když se s ní dostatečně nemazlíte tehdy, když chce.
Kamil nebývá teď často doma, má hodně práce, takže večer si to vždycky slízne, všechno moje naštvání a nářky.
Ještěže nás občas zachrňují různé milé návštěvy a kamarádky, kterým tímto moc a moc děkuji. Markétka a Radka byli totiž minulý týden asi hlavními rozháněčkami porodu, který se hlásil dřív, prochechtala jsem se s nimi celým čtvrtečním odpolednem a v pátek už bylo vše v pořádku. Chápu, že je tohle asi klid před bouří, říkají to všechny maminky, tak se držím, ale kdybyste mě třeba chtěli podpořit, tak písněte nějaký mail nebo se stavte na pokec, budu ráda, doufám, že zrovna budu mít také něco napečeno:-)