čtvrtek 21. února 2008

Ufon na svém místě

Zdravím z prázdninování, které jsem jaksi celý týden opět prožila ve škole a ač jsem se tomu velmi bránila, tak jsem v zařízení pobývala i ve čtvrtek. Říkejme mu klidně osudný, protože jsem se opět přešvědčila, čím větší firma, tím větší asi i osudové chyby, holt, ale kdo by Vám jinak dodával do školy elektřinu než velká firma.
Takže se hezky posaďte a začtěte do příběhu, který opět napsal sám život jedné příspěvkové organizace.
Celý týden, co jsem pobývala ve škole se mi zdálo, že stále zapíná záložní zdroj u serveru, problikávají zářivky a žárovky, vypadává internet. Trochu jsem se uklidňovala, že se jedná o mé tiky očí, ale ve středu raději můj manžel zavolal kamarádovi elektrikáři soukromníkovi. I když se většinou všech oprav a akcí účastním (čištění okapů, kydání hnoje na zahrádku aj.) výjimečně - nebylo mi dobře - jsem nešla hledět, kdo kterou pojistkou kde kroutí a co s ní dělá.
Až bylo všechno ve středu provedeno, blikání přestalo a manžel přivezl elektrikáře k nám domů - ten - jistě již po vícerých obdobných zkušenostech - mi začal podrobně vysvětlovat, co kde udělal a jak. S tím, že kontaktuje ty naše slavné dodavatele, aby přijeli jejich technici a dodělali, co on již nemůže.
Musím přiznat, že v dané chvíli jsem si myslela něco - proč mi to zas všechno vykládáš a dáváš mi tu blbou spálenou pojistku do ruky, teprve později jsem ocenila prozíravost jeho jednání.

Přišel čtvrtek - den, který jsem chtěla být už doma, tím více mě štvalo, že zase jdu do práce. Ale nevadí, čekalo mě spousta dobrodružství. Nejprve jsem odbavila horu papírů, pak si něco objednala na poště, která mi to stejně nepřivezla, tím pádem jsem druhou horu papírů nemohla dokončit, napodepisovala jsem doslova asi 100 dokladů mojí účetní a začínala řešit rozpočet - když v tom - ťuky ťuk - pán od firmy, říkejme jí třeba Ufon - dodavatel elektřiny.

- Paní - která je ta vaše elektrická budka (u školy stojí totiž jen jedna, tak je to těžké poznat)
Pokorně jsem tedy šla, ukázala
- Paní - ale v tady všechno jde. - Vysvětlila jsem, že momentálně všechno jde, ale je nutné - ááá - teď jsem si vzpomněla co mi vše včera můj milý soukromník vysvětlil - tak jsem hned zamachrovala - vyměnit to pouzdýrko od spálené pojistky
- Paní - aha - a která ta pojistka to byla?
- Což už začínám chytat na drc - a vysvětluji, že ač jsem ředitelka školy, opravdu nevím o každé pojistce, kterou kdo kde vymění a pokud bych mohla doporučit, tak jistě pán se svými zkušenostmi může vzít nějaký přístroj či zvážit pohledem a zjistit, která pojistka je vyměněná, případně mu to půjdu zkusti odhadnout já, nová pojistka je totiž trochu bělejší než stará.
- Ufon odchází mírně podrážděně pracovat
- Za chvíli v ředitelně, tak paní, já jsem tu pojistku našel (neuvěřitelné), ale to pouzdro jsem nevyměnil, protože to se už teď takhle nedělá, musí se vyměnit celý panel. To přijdou jiní chlapi a udělají to.
- Já - přísně - hlavně doufám, že za to nebudeme nic platit!!!
- Ne, ne, paní nebojte se, já to tam nějak dobře napíšu.
- No díky za to. Těším se na další návštěvu, nahlaste ji, prosím, předem, termín v době, kdy nebudu nic dělat, abych Vám mohla ukazovat, kterou pojistku máte vyměnit. Ale vlastně - teď to bude fuk - panel je tam jen jeden.

Žádné komentáře: