Ráda bych všechny upozornila, že následující příhodu zvěřejňuji s laskavým svolením mého manžela, za což mu moc děkuji!
Představte si takové milé - včerejší - pondělní odpoledne. Plán domácích prací je asi následující - já příchozivší ze školy s touhou si zdřímnout, poté hodinku žehlit a pak jít na zastupitelstvo. Kamil - můj manžel, pracovitější než já - připraven obkládat prádelnu.
14.50
Eva - Kamile, opravdu už nechceš nic k té prádelce? Přenést? Zkonzultovat?
Kamil - Ne, v klidu si běž lehnout.
14.56 ulehám, vím to přesně, natahuji si budík a stavím ho do úrovně očí
15.00 začínám číst knihu
15.10 oči se mi klíží
Kamil začíná nosit po částech (asi na osmkrát) materiál do prádelny, chodí přes farncouzské dveře, které pokaždé s bouchnutím přivře či otevře. Než oči zavřu, tážu se, proč nechodí přes zadní dveře, je to asi o 20 metrů blíž. Je mi odpovězeno, že je tam hrozný čurbes (šroubováky, kufry, vrtačky aj. průběžně celou zimu odkládané). Chápu oči přivírám. Přípravy pokračují, jde ještě čtyřikrát - nelze nepočítat práskání francouzských dveří. Vyletím a důrazně se táži, zda by opravdu nešlo chodit zadem.
15.20 Kamil započíná úklid zádveří, průběžně mu padá židle, kufr a jiné. Často se mu dveře od prádelny srazí se dveřmi od zadu.
15.30 Snažím se stále usnout. Kamil si pouští rádio. Přichází se zeptat, zda obkladačka nepodstatná může být na místě ještě nepodstatnějším. Můj zuřivý pohled je asi zcela výmluvný, odchází.
15.32 Kamil - Evi, nechci Tě rušit, ale jedu do Plumlova pro lepidlo (minulý týden jsem se v Prostějově tázala, zda máme doma lepidla dost, jistě, prý jsme měli), zazuřím a lehám.
15.40 Usínám. Zvonek. Vyletím. Otvírám okno - holky pro klíče od tělocvičny. Je jim jasné, která bije, hrozně se omlouvají. Vydávám klíče, které - být můj manžel doma - ne v Plumlově - by vydal sám.
15.45 Ulehám, asi už ani neusínám. Vztek se mnou lomcuje.
15.50 Vrací se Kamil z Plumlova, protůruje auto při vjezdu, práskne dveřmi předními, mrskne dalšími, žuchne pytel lepidla na zem a začne vyklízet prádelnu, pustí si hlasitě rádio, dveře nezavře.
15.56 Zvoní mnou natočený budík.
Začínám žehlit, odcházím na zastupitelstvo a vracím se v 20,00.
Prostě - není nad to si hodinku zdřímnout!
Představte si takové milé - včerejší - pondělní odpoledne. Plán domácích prací je asi následující - já příchozivší ze školy s touhou si zdřímnout, poté hodinku žehlit a pak jít na zastupitelstvo. Kamil - můj manžel, pracovitější než já - připraven obkládat prádelnu.
14.50
Eva - Kamile, opravdu už nechceš nic k té prádelce? Přenést? Zkonzultovat?
Kamil - Ne, v klidu si běž lehnout.
14.56 ulehám, vím to přesně, natahuji si budík a stavím ho do úrovně očí
15.00 začínám číst knihu
15.10 oči se mi klíží
Kamil začíná nosit po částech (asi na osmkrát) materiál do prádelny, chodí přes farncouzské dveře, které pokaždé s bouchnutím přivře či otevře. Než oči zavřu, tážu se, proč nechodí přes zadní dveře, je to asi o 20 metrů blíž. Je mi odpovězeno, že je tam hrozný čurbes (šroubováky, kufry, vrtačky aj. průběžně celou zimu odkládané). Chápu oči přivírám. Přípravy pokračují, jde ještě čtyřikrát - nelze nepočítat práskání francouzských dveří. Vyletím a důrazně se táži, zda by opravdu nešlo chodit zadem.
15.20 Kamil započíná úklid zádveří, průběžně mu padá židle, kufr a jiné. Často se mu dveře od prádelny srazí se dveřmi od zadu.
15.30 Snažím se stále usnout. Kamil si pouští rádio. Přichází se zeptat, zda obkladačka nepodstatná může být na místě ještě nepodstatnějším. Můj zuřivý pohled je asi zcela výmluvný, odchází.
15.32 Kamil - Evi, nechci Tě rušit, ale jedu do Plumlova pro lepidlo (minulý týden jsem se v Prostějově tázala, zda máme doma lepidla dost, jistě, prý jsme měli), zazuřím a lehám.
15.40 Usínám. Zvonek. Vyletím. Otvírám okno - holky pro klíče od tělocvičny. Je jim jasné, která bije, hrozně se omlouvají. Vydávám klíče, které - být můj manžel doma - ne v Plumlově - by vydal sám.
15.45 Ulehám, asi už ani neusínám. Vztek se mnou lomcuje.
15.50 Vrací se Kamil z Plumlova, protůruje auto při vjezdu, práskne dveřmi předními, mrskne dalšími, žuchne pytel lepidla na zem a začne vyklízet prádelnu, pustí si hlasitě rádio, dveře nezavře.
15.56 Zvoní mnou natočený budík.
Začínám žehlit, odcházím na zastupitelstvo a vracím se v 20,00.
Prostě - není nad to si hodinku zdřímnout!
.jpg)
Žádné komentáře:
Okomentovat