Třetí adventní

Tak nějak si to vážně uvědomme...že je za co děkovat, že je proč mít radost, i když je malinká. Můžeme být zdraví, spolu, třeba ne s tím, s kým bychom přímo chtěli, ale někdo tu pro nás je, má nás rád... V sobotu jsem se vztekala doma, u perníků, u všeho, vztekala jsem se vlastně téměř celý týden sama na sebe. Do toho byl báječné, že mám v práci kolem sebe partu lidí, kteří udělají kus práce, zasmějí se, smontují mi jen tak sami pro radost židli. Dokáží mě obejmout jen tím, že prostě jsou. Doma mě zase objímá Esterka a samozřejmě můj milý manžel:-) U Rozsvěcování stromu v neděli bylo moc fajn... Asi se blíží nějaký zázrak:-) a lidi to cítí, tak doufám, že to srdeční tetelení a přání "být dobrý" vydrží i po Vánocích...