Použila jsem v úvodu trochu neznámého přísloví, které ale pravidelně vzniká mým žákům ve škole, když mají k sobě přiřazovat poloviny souvětí. Užívám jej teď pro navození atmosféry našeho odjezdu na hory. Zkráceně - babičky nás hubovaly, abychom nikam děcko netahali, ale my se nedali a po týdnu se v pořádku a šťastni vrátili.
Teď jen malinké shrnutí událostí minulých. Nedá mi - vzpomenuvší (odpusťte možná chybný tvar přechodníku) si na školská brodecká léta - neuvést větu, která kralovala v zadní části žákovské knížky vždy při zápisu třídních schůzek, návštěvy zubaře či jakékoliv jiné podobné akce: "S sebou: přezůvky." Mám-li nyní někomu poradit, co "s sebou" na hory s půlročním dítětem, mohu zodpovědně prohlásit, kromě - kočárku, škopku, tuny skleniček se stravou, struhadla na jablka, kufru oblečení, kojenecké vody, rozkládací židličky, cestovní postýlky, matrace, hromady různorodých hraček, léků, plenek - hlavně! - nikdy nezapomeňte doma obětavého manžela, partnera či kamarádku. V jedné osobě se to podle mě fáákt nedá zvládnout.
Pokud jedete ale právě takto vybaveni, věřte, že si týden na zimní dovolené určitě užijete.
Bylo to fajn, Ester v noci moc nespala, zato přes den ano, tím umožnila oběma rodičům dostatečně lyžovat a večer je chránila před propadnutím alkoholismu. Také se snažila je vyhánět dvakrát denně na dlouhou procházku, aby řádně vymrzla, tím ji netrápila žádná rýma, jen trochu zuby. Pevnost nervů procvičovala pravidelným ukrutným řevem u jakéhokoliv oblékání nebo mazání obličeje ochranným krémem.
Jinak byla kouzelná - naučila se lyžovat v předsíni v lyžácích, vytápět celou místnost svým kopáním v provizorní vaničce, zapadat mezi postele, číst noviny, jíst noviny i jiný tisk, poslouchat šeptané pohádky do ouška a já nevím, co ještě.
Takže připojuji pár foteček
Teď jen malinké shrnutí událostí minulých. Nedá mi - vzpomenuvší (odpusťte možná chybný tvar přechodníku) si na školská brodecká léta - neuvést větu, která kralovala v zadní části žákovské knížky vždy při zápisu třídních schůzek, návštěvy zubaře či jakékoliv jiné podobné akce: "S sebou: přezůvky." Mám-li nyní někomu poradit, co "s sebou" na hory s půlročním dítětem, mohu zodpovědně prohlásit, kromě - kočárku, škopku, tuny skleniček se stravou, struhadla na jablka, kufru oblečení, kojenecké vody, rozkládací židličky, cestovní postýlky, matrace, hromady různorodých hraček, léků, plenek - hlavně! - nikdy nezapomeňte doma obětavého manžela, partnera či kamarádku. V jedné osobě se to podle mě fáákt nedá zvládnout.
Pokud jedete ale právě takto vybaveni, věřte, že si týden na zimní dovolené určitě užijete.
Bylo to fajn, Ester v noci moc nespala, zato přes den ano, tím umožnila oběma rodičům dostatečně lyžovat a večer je chránila před propadnutím alkoholismu. Také se snažila je vyhánět dvakrát denně na dlouhou procházku, aby řádně vymrzla, tím ji netrápila žádná rýma, jen trochu zuby. Pevnost nervů procvičovala pravidelným ukrutným řevem u jakéhokoliv oblékání nebo mazání obličeje ochranným krémem.
Jinak byla kouzelná - naučila se lyžovat v předsíni v lyžácích, vytápět celou místnost svým kopáním v provizorní vaničce, zapadat mezi postele, číst noviny, jíst noviny i jiný tisk, poslouchat šeptané pohádky do ouška a já nevím, co ještě.
Takže připojuji pár foteček
a fandím všem, kteří své děti od mládí tahají po všech čertech,
potom z nich určitě mají zcestovalé a otužilé andílky.
potom z nich určitě mají zcestovalé a otužilé andílky.
Příště zas - hlavně díky Sekačům, že to s námi vydrželi a Radce brzké uzdravení!
.jpg)
Žádné komentáře:
Okomentovat