Přátelé, kamarádi, není nad to, dělat dobré skutky, obzvláště pak o Vánocích, kdy se podle Ledeckého mají plnit sliby, případně pak - projevit lásku k bližním či němému stvoření. Nic nepomůže, že snášíte pouze zvířata od psa počínaje, mírně přes králíky, drůbež, prase a krávou a jejím mlékem konče. Je naprosto zbytečné 5 let v manželství říkat, že psa nikdy - nemáme na něj čas, kočku teprve ne, mám na ni alergii. Prostě se najednou stane něco, zač si pak rvete vlasy a říkáte si, jak jste prostě praštění. Ale hlavně! Že jste udělali dobrý vánoční skutek.
U nás tomu nebylo jinak, takový pěkný Štědrý večer, mašírujeme si to obtěžkáni dárky od našich přes Lipovou směrem dolů a co se k nám nepřidává - koťááátko - pěkné, mourovaté a postupně za námi kráči jako pejsek. Zvoníme asi na 3 domy, kam si myslíme, že patří, bohužel, nikomu nepatří. Skákáme za ploty, maskujeme se za rohy domů. Výsledkem je, že ve 23 hodin krmíme v kuchyni kotě, jsme překvapeni, že chodí čurat do sprchy, radujeme se, jak dovádí a tak podobně. Ráda bych to přisoudila nějaké momentální ztrátě rozumu či alkoholovému opojení, ale kdepak, prostě kočičí kouzlo. Ač Kamil málem slzí, donutím jej, alespoň pro dnešní večer, vystrnadit spolu se zateplenou krabicí kočku přede dveře - vím, že mrzne, ale přece je to kočka, která byla doteď venku, tak to snad vydrží. Ráno si naivně myslíme, že je pryč, ale kdepak, za chvilku "mňau" a už ji máme doma - krmíme, skotačíme, šplháme po vánočním stromečku - doslova, lezeme na stůl, odnaučujeme lézt na stůl, přenášíme zvíře nahoru k mamce a zas dolů - přece nemůže být minutu doma samo a jiné akce. Asi to nejlépe pochopí ten, kdo zvíře měl či má. Trošku se proradujeme a trošku také smutníme, když po jednom vypuštění - ano já - macecha - pouštím kočku na 5 minut na dvůr - Kamil je zááásadně proti - je to přece kočka domááácí! , se kočka nevrací. Myslíme si, že ji přijali nějací dobří lidé. Mně se mírně uleví, nemusím si stále umývat mírně otékající ruce, přestávají mi slzet oči, již každý večer nevysávám a nevymývám celou sprchu a celý dům Savem. Tak uplyne týden, začínám ve škole učit, (mezitím jsou po okolních obcích mnou vyvěšeny plakátky - máme doma kotě, čípak je, ať si pro něj přijde), ťuká mi na okno školní soused, že má "to našo kočko", já na to"néni naše". Ale už si ji vezu domů. Následuje - převeliká radost mého manžela a hláška "Kočka je lepší než ženská". Nevím proč - asi že nemluví a nevyžaduje úklid či poslušnost:-) Koupě kočičího záchodu, steliva, konzerviček, hracích umělých myšek, škrabadel, plánování kastrace, návštěvy zvěrolékaře a prostě celé to kočičí bláznění. Proto je mi potěšením Vám představit naši kočku domácí vlastním jménem Pitypačka, řečenou krátce Pityna. Přijeďte se podívat, ať máte o čem povídat...
PS: Motiv kočky od dnes všude u nás doma a nikdy jinak!
paří, průběžně odjíždí i Šperci. Následuje probuzení mně a posezení u Mullerů na zemi v kuchyni. 
Zpáteční cesta byla zpestřena Patrikovým telefonátem, že si Mirek zapomněl na Pohoře telefon. Nečekaně ráno volá Zuzanka Šperková, že si Laďa na Pohoře zapomněl čepici a rukavice. Joo, už to vidím - jak na Nový rok, tak po celý rok...
.jpg)